Televizních karaoke projektů existuje obrovské množství. Některé, jako Carpool Karaoke, přitahují milionové publikum díky slavným hostům. Jiné překročily formát běžné show a staly se skutečnými líhněmi talentů. Zdálo se, že od poloviny 60. let už nikoho nemůžou různé továrny na hvězdy a hudební pořady ničím překvapit. Až do roku 2012, kdy se na kabelovém kanálu truTV (USA) objevila nová, úplně jiná show — Karaoke Killer (Killer Karaoke).
Tím „úplně jiná“ myslíme naprosto šílenou show, v níž účastníci museli zpívat karaoke píseň v podmínkách, mírně řečeno, extrémních. Jen si představ, že místo útulného pódia musíš zpívat v akváriu narvaném hady nebo plném ropuch.
Show moderovali Steve-O — profesionální kaskadér a hvězda kultovního pořadu Jackass — a frontman skupiny Sugar Ray Mark McGrath, který Steva nahradil po jeho odchodu. Nutno říct, že moderátoři se na úkor účastníků výborně bavili. Z dlouhého seznamu mučení, kterým hosty show podrobovali, se nejvíc zapsala do paměti tato:
– Velký smrad. Účastník musí zpívat sevřený mezi dvěma silně zpocenými zápasníky sumo.
Přečti si také: Karaoke pro celou rodinu: 4 pravidla skvělé zábavy
– Stříhání kožichu. Účastníka (obvykle muže) posadili do křesla a podrobili úplné nebo částečné depilaci voskem.
– Píseň z bažiny. Účastníka na speciální houpačce ponořovali do vody plné plazů.
Dokážeš si představit, jak vypjaté emoce při takových zkouškách panovaly? Málokdo dokázal zůstat v klidu a nepropadnout křiku nebo ječení.
Neméně zábavné bylo vyřazovací finále, v němž finalisty postavili na rotující disk, který postupně nabíral rychlost. Vyhrál ten, kdo se na něm udržel nejdéle a přitom nepřestal zpívat.
Show vydržela dvě řady a skončila jednak kvůli klesajícímu zájmu diváků, jednak kvůli sílící kritice ochránců zvířat, kteří nesouhlasili s tím, aby tohle všechno museli snášet třeba chobotnice a olihně.
Téměř hned po uvedení v americké televizi však vznikly verze Karaoke Killer v Thajsku, na Filipínách a v Koreji a úspěšně se vysílají dodnes. Asijský trh je k takovým televizním projektům, v nichž hosté musí kvůli vytoužené ceně projít devíti kruhy pekla, tolerantnější.
Asijské klony sice plně převzaly zkušenosti staršího bratra a místy ho v šílenosti mučení (jak jinak to nazvat?) účastníků dokonce předčily, celkově je v nich ale méně duše a nápaditosti. A samotní hosté, jak se někdy zdá, už nereagují tak emotivně na různou havěť, která se jim během vystoupení plazí po hlavě.