Karaoke je druh zábavy, při které člověk zpívá k instrumentální verzi písně a přitom čte text na obrazovce. Slovo pochází z japonštiny: kara znamená „prázdný“ a oke je zkratka slova ókesutora, „orchestr“ – doslova tedy „prázdný orchestr“. Karaoke se zrodilo v Japonsku na začátku 70. let.
Podle kontextu může karaoke znamenat druh zábavního podniku, zpěv k podkladu nebo samotné zařízení, které přehrává instrumentálku. Ať je ale kontext jakýkoli, vždy si představíme mikrofon, jasnou záři obrazovky s textem a sváteční atmosféru.
Co znamená slovo karaoke?
Karaoke je složené slovo: kara (空) znamená „prázdný“ a oke je zkratka slova ókesutora, japonského výrazu pro „orchestr“. Doslova tedy „prázdný orchestr“: hudba tu je, ale chybí hlas, a ten doplní zpěvák.
Kdo vynalezl karaoke?
Na otázku, jak a kde karaoke vzniklo, neexistuje jednoznačná odpověď. Pokud mluvíme o zpěvu k hudbě bez slov, desky s podklady určené k domácímu zpívání vycházely už ve 30. letech. Pokud máme na mysli karaoke přehrávač, jeho prototyp se objevil v Japonsku na začátku 70. let díky hudebníkovi Daisuke Inouemu, který při svých vystoupeních používal nahrané podklady, aby si mohl odpočinout, aniž by energie publika opadla.
Jeho přístroj „8 Juke“ spojoval přehrávač osmistopých kazet, zesilovač a mikrofon a od roku 1971 se pronajímal barům v Kóbe. Inoue si svůj vynález nikdy nenechal patentovat.
Zpěv k podkladům si Japonci natolik oblíbili, že brzy vzniklo celé odvětví vyrábějící karaoke automaty pro bary a kluby. Na začátku 80. let karaoke překročilo oceán a dorazilo do USA. Zpočátku bylo přijato chladně, ale novou vlnu popularity mu přinesly první domácí karaoke přehrávače. Víc o historii karaoke se dozvíš v článku „Evoluce karaoke“.
Přečti si také: Co je karaoke bar
Jak karaoke funguje?
Hlas zpěváka šel z mikrofonu do mixu zařízení, kde se smíchal, položil na podklad a spolu s hudbou vystoupil do externí ozvučovací soustavy. Text se četl z televizní obrazovky. V pozadí běžel originální videoklip nebo speciálně natočené záběry – video s neutrálním obsahem.
Druhy karaoke
V barech a klubech se zpívá před celým sálem. Japonsko proslavilo „karaoke boxy“ – soukromé místnosti pro skupinu přátel – a v Jižní Koreji se stejný formát nazývá noraebang („místnost na zpívání“).
Domácí karaoke změnilo všechno. Ti, kdo se styděli chodit do karaoke klubů nebo raději zpívali jen v kruhu rodiny, dostali jedinečnou možnost pořádat párty a hudební oslavy ve vlastním obýváku. To výrazně přispělo k dalšímu rozšíření karaoke jako zábavy.
Začaly se objevovat úplně nové formáty karaoke. Například karaoke taxi nebo četné karaoke show v televizi. Ani karaoke kluby nezůstaly pozadu: nabídly hostům dříve nepředstavitelnou kvalitu zvuku a doplňkové služby a zaujaly důstojné místo na zábavní mapě nočního města.
Co potřebuješ na karaoke doma?
Základem je karaoke systém s katalogem písní, jeden nebo dva bezdrátové mikrofony, obrazovka pro text (stačí televize) a dobrý zvuk: reproduktory nebo soundbar. Moderní systémy navíc umožňují nahrát vystoupení v téměř studiové kvalitě, sdílet ho na sociálních sítích a používat několik mikrofonů najednou.
Co tedy karaoke je? Digitální zařízení, zábava, nebo klubový formát? Všechno z toho a zároveň nic z toho. Karaoke je životní styl, nálada, emoce, které se rodí hluboko v duši a nedají se zadržet. Karaoke je to nejlepší, co tě může potkat v sobotu večer.
Přečti si také: Co je karaoke systém? Kompletní průvodce vybavením, typy a funkcemi