Nezpívej si píseň v duchu předtím, než ji předvedeš na pódiu – k takovému závěru došli američtí vědci. Může tě to podle nich zmást. Studie přináší první důkazy o souvislosti mezi subvokalizací a přesností zpěvu.
Pro člověka je zpěv formou vyjádření emocí, mechanismem vytváření společenských vazeb, komunikačním nástrojem, prostředkem doplňkového učení dětí i dospělých a také zábavou. Kromě toho pomáhá při neurologických poruchách a poruchách řeči spojených s koktáním, Parkinsonovou chorobou, poškozením mozku a autismem. Navzdory velké roli zpěvu v každodenním životě se zatím ví málo o tak důležitém procesu spojeném se zpěvem, jako je hlasová imitace výšky tónu.
Přečti si také: 5 tipů, které z tebe udělají hvězdu
Vysvětlujeme, proč je pravidelné karaoke klíčem k dobré náladě, pozitivním emocím a silné paměti.
Zpěv zpravidla znamená reprodukci melodie zpaměti, nejčastěji na základě sluchově-hudební představy, která zvuku předchází a formuje ho. Výzkumníci zjistili, že mentální obraz, který se nám před zpěvem vytvoří v hlavě, ovlivňuje nejen to, jak budeme zpívat, ale i senzomotorickou funkci hrtanových svalů. Zejména subvokalizace (tichá řeč při čtení nebo zpěvu) může podněcovat motorické plánování, když se člověk chystá trefit tón nebo zazpívat melodii.
V některých případech je subvokalizace pro interpreta velkou pomocí, protože mu umožňuje připravit se předem na prudké přechody v písni, zvlášť pokud jsou spojené s tanečními pohyby. Výzkumníci však trvají na tom, že zpěv v duchu přímo ovlivňuje intonaci a přesnost zpěvu. Subvokalizace zřejmě uvádí hrtanové svaly do určité polohy odpovídající hudební představě v hlavě. Jenže to, jak píseň zní v našich myšlenkách, se může výrazně lišit od toho, jak je potřeba ji zazpívat. Zkušení zpěváci se obvykle naučí subvokalizace zbavit, nezkušeným interpretům ale působí další potíže.
Přečti si také: Jak naučit tátu zpívat