Karaoke se už dávno stalo globálním fenoménem a dobylo téměř všechny země světa, ale nikde snad není tak rozšířené jako ve své domovině – v Asii. V karaoke barechse uzavírají obchody, domlouvají rande, odbourává stres a na některých místech lidé ochotně sáhnou po noži, když se rozhodneš zazpívat Sinatru. Tohle a další fakta o karaoke v Asii najdeš v našem článku.
Karaoke vzniklo v Japonsku v roce 1971. Daisuke Inoue, který pracoval jako hudebník v takzvaných „pěveckých kavárnách“, kam lidé chodili pít a zpívat za doprovodu živé hudby, přišel s nápadem vyrobit automat, do kterého by zákazníci vhodili peníze a zpívali, zatímco si muzikanti odpočinou.
Časopis Time zařadil Inoueho mezi nejvlivnější Asiaty 20. století. Vynálezce karaoke dokonce v roce 2004 získal Ig Nobelovu cenu míru „za vynález zcela nového způsobu, jak se lidé mohou naučit vzájemně se tolerovat“. Tato parodická cena se obvykle uděluje za neobvyklé, ale užitečné vynálezy.
Až do konce 80. let se všechny zásadní vynálezy spojené s karaoke objevovaly nejprve v Japonsku. První domácí karaoke konzole k televizi, první karaoke taxi, první karaoke box – předchůdce dnešních VIP salonků v karaoke klubech. Z Japonska se karaoke rozšířilo nejdřív po Asii a pak do zbytku světa. Dnes je Japonsko uznávaným centrem karaoke kultury s více než 135 000 karaoke kluby, z nichž některé mají až 7–8 pater.
Přečti si také: Co je karaoke bar
Japonci jsou možná jediní, kdo chodí na karaoke sami. Pro mnohé je to dobrý způsob, jak se po práci zbavit stresu, ale často je samotná návštěva klubu zkouškou před blížícím se firemním večírkem. Japonec bude jednu a tutéž píseň zpívat dlouho a pečlivě, dokud výkon nedotáhne k dokonalosti, aby se neztrapnil před kolegy a šéfem.
Japonští šéfové také věnují spoustu času pěveckému tréninku, aby zapůsobili na klienty a obchodní partnery. Dokonce si najímají profesionální zpěváky, aby svůj výkon vylepšili. A funguje to! Kolik obchodů se každý večer uzavře v japonských karaoke klubech, vědí jen zvukaři.
Podle některých odhadů se v Japonsku zpívá karaoke zhruba 16,5 milionu krát denně. Obliba karaoke je tak velká, že se Japonci po seznámení často zdvořile ptají, jaká je oblíbená píseň jejich nového známého. Pokud jsi ale dívka, neměla bys hned přijmout pozvání nového známého, abyste rande dokončili v karaoke baru. Pro Japonce totiž karaoke ve dvou v soukromém salonku někdy znamená něco víc než jen společné zpívání.
Na Filipínách, kde je karaoke kultura zakořeněná téměř stejně jako v Japonsku, je píseň Franka Sinatry „My Way“ zakázaná, protože vyvolává nenávist vůči těm, kdo ji zpívají. Vážně, zpívání této klasiky ve filipínském baru často končí pobodáním a úmrtím. Možná proto, že se zpívala až příliš často.
Čína drží rekord v nejdelším karaoke maratonu. Trval 456 hodin, dvě minuty a pět sekund. To je celých 19 dní! Hosté podniku za tu dobu zazpívali 6 281 písní.
Zpívání v čínském karaoke není nic pro slabé povahy. Průměrná session trvá asi 4 hodiny a celé se to odehrává za hojného přísunu alkoholu. Krátké session existují jen v karaoke budkách v obchodních centrech.
Karaoke kiosky Mini KTV doslova ovládly čínská obchodní centra. V celé zemi jich je přes 20 000. Obvykle slouží k tomu, aby si lidé odpočinuli od nakupování a zazpívali si písničku nebo dvě, ale některé kiosky umožňují nahrát celé album a poslat si ho e-mailem nebo ho sdílet s přáteli v messengeru.
Přečti si také: Nejoblíbenější karaoke písně na světě